Jsem a stále ubývám,
stále mě sleduješ,
stále se připomínám,
mířím od vás, mířím k vám.
Plynu tvým světem,
ty plyneš mnou.
Když věnuješ mě dětem,
nikdy ti to nezapomenou.
Proč mě honíš a pevně snažíš se uchopit?
Jsem relativní pojem, zkus už to pochopit.
Můžeš mě mít, či ztratit vlastní vinou,
závodit proti mně, nebo se mnou splynout.
Věnuješ mě, či směňuješ za měnu,
začínáš chápat, že je čas na změnu.
Máš mě dost pro práci, ale málo pro ženu?
Jak může rostlina kvést přetrháním kořenů?
Nelze se mnou soupeřit, či cestovat druhým směrem,
můžeš jen láteřit, že nezvětšíš mě ani dalekohledem.
Můžeš mi za vinu klást každou vrásku a šedivý vlas,
ale přestaň si mě krást, s pozdravem – tvůj čas.
Facebook Comments Box