Letěl světem, v hlavě zmatek, v ruce s kulometem,
věkem mlád, však cítil se býti starým kmetem.
Všechno to dobro ve svém srdci co měl,
nelze vysvětlit všem, obzvláště pak obětem.
Snažil se velice – a to den co den,
potěšit lidstvo celé svým úsměvem.
někdo mu opětoval a někdo se mračil,
někdy měl radost a někdy už nestačil.
Proč tolik lidí, vyžívá se v bolesti,
proč jedem krmí, své malé ratolesti.
proč věnují pozornost tomu co nechtějí,
a proč je toho tolik, co vůbec nesmějí?
A tak, jak duha barvy, nálady střídá,
občas jej radost vynáší do oblak,
a občas z něj zloba zas stříká,
někdy je hrubý a někdy naopak.
Je v pořádku, být v pořádku,
to pro všechny stejně platí,
i špatná nálada je v pořádku,
jen tak se chmura vytratí..
Facebook Comments Box