Transformovaný mrazem ve vločce padám na domy,
padám až z oblaků, přesto se dopadu nebojím.
Jsem plný energie, obsahují mě i kratomy,
celou noc a celý den, já si jen tančím s atomy.
Obsahuji galaxie a také vesmíry,
jsem menší než nic, ale můj rozsah je nesmírný.
Nikdy se neunavím, ten pohyb mě nabíjí,
nikdo mě nevlastní, nepatřím jemu ani jí.
Zatímco lidstvo se ze strachu z jedniček utápí v nulách,
já utvářím krystalické obrazce v krásných molekulách.
Vibruji, rotuji, kmitám a stále kroužím,
ačkoliv sám jsem touhou, někdy také toužím.
Jsem ve všem a všude, kolem i v tobě,
krásný v dobru, zle seskupený v zlobě.
Obíhám atom jak planeta hvězdu,
jsem rychlý jak na lyžích v kosmosjezdu.
Mlhovina se na mě culí, ví že jsem kanec,
Tak krásně jsem v ní, když rozjíždím s atomy tanec.
Vlním se vlním, když v rytmu je obíhám,
v tu chvíli kroužím, nic jiného nevnímám.