I když zatáhnou se nebesa,
i když tma prostorem se rozhostí,
mé srdce v této chvíli zaplesá,
a lásku nechá proudit až do kostí.
Bouře co z hřmících mraků výboje sesílá,
ta každým tím bleskem tu temnotu protíná,
záblesky světla jsou nadějí, jenž nikdy neumírá,
hřmot dunící ukazuje sílu života co znovu ožívá.
Chyba za chybou, které denně přivádím na tento svět,
jsou potravou mých zkušenosti, já nevzal bych je zpět.
Každé příkoří je učitel, bolest karmě zas ulehčí,
Pak vím, že bude opět líp a to je na tom to nejlepší.
Sluneční svit je dar, když prší je to dar, sníh je dar,
když chci dobrou zprávu, tak podívám se na radar.
Teplo – to mě prohřeje až do morku kostí,
chlad zas zocelí a zbaví těch na duši zlostí.
Kdo se na mě mračí, ukazuje mi jak pěkně se mám,
kdo úsměv mi ukáže, tomu i já jeden dám,
však tu radost z krásného světa našeho,
přeju tomu i tomu a taky všem vám.
Dobrá hudba, ta plná je pozitivních vibrací,
v lesní kapele zas nejlepší jsou ptačí zpěváci.
a tam kde veškeré ty zvuky už se vytrácí,
tam klidu si dopřeju v příjemné meditaci.