Vím, že tě občas zlobívám,
přesto bez tebe jsem nic – pak svůj význam pozbývám.
Někdy tě zas, strhnu do víru potěšení,
v tu chvíli pro tebe, na světe nic jiného není.
Stane se nám, že mě špatně pochopíš,
pak se bohužel, mou přítomností protrápíš.
Když umíš mě správně číst, víš co udělat líp,
nebýt mě, nedozvíš se co znamená, skutečně žít.
Občas se mi snažíš vyhýbat, ne vždy je se mnou zábava,
jsem však pro tebe důležitý, i když na mě není nálada.
Stane se, že sám nevím odkud se beru, když vyrážím na k tobě štaci,
mám zásadní význam, nesu pro tvůj život důležitou informaci.
V tvém mozku party neurotransmiterů spouštím,
můžeš se držet či odvázat, když do akce se pouštím.
Je to jízda, občas naprosto šílená – jak na horské dráze,
snažně tě prosím, neignoruj mě, jinak zaplatíš to draze.
Nejlepší co můžeš udělat, je dobře mě znát,
když nechceš si ublížit, nesmíš si o mně lhát.
Jsem s tebou vždy, když chce se ti tolik smát,
nebo když do těla náhodou, zapíchneš si drát.
Jsem tady pro tebe, jsem dobrým sluhou,
pozorně mi naslouchej, chceš-li projít duhou.
Ale dej si vážně pozor, mám i stránku druhou,
Stanu-li se tvým pánem, další dny zlé budou.
Povím ti tajemství, povím ti jak vlastně funguju,
na vše co vnímat zvládneš, jen a pouze reaguju.
Dávám ti zpětnou vazbu, co, kdy a jak na tebe působí,
Kéž jsi moudrým člověkem, co tomu své činy přizpůsobí.
Nesnaž se mě prosím zbavit,
nechceš-li svůj život zabít.
Nenech se mnou ovládnout,
jinak negativně mohu převládnout.
Možná že lépe, pochopíš mě až s věkem,
dozvíš se, že dokážu být mocným lékem.
Ale když se mnou špatně zacházíš, přivodíš si leda nemoce,
ať chceš nebo ne, navždy budu s tebou – jsem každá tvá emoce.