Mistr Tíha
Molekula ze dvou atomů kyslíku – na tu se vážu,
a tak vzduchu co dýcháš, zvyšuju tím jeho váhu.
Nemůžeš bez něj být, nemůžeš bez něj ani žít,
přesto máš pocit, že bez něj bylo by ti líp.
Se mnou stále a neustále tíhnou plíce tvé,
jak kdybys přišel se bavit na zkamenělé varieté.
Zatím netušíš, co děje se uvnitř tvé hrudi,
proč její váha se počítá na stále větší tuny.
Jsem tu s tebou vždy, když se velmi trápíš,
v dobách kdy přicházíš o ty, jichž si nejvíc vážíš.
Nepomáhám proti trápení, to není moje poslání,
jsem spíš ten, co i v těžké chvíli tak rád přehání.
Chceš se mě zbavit – to vím ještě dříve, než-li přijdu,
nebo doufáš, že nezůstanu a jen tak rychle se mihnu.
Ale se mnou každá chvíle je jak věčnost dlouhá,
i když mě přivolat dokáže jediná setina pouhá.
Zajímá tě, jak mě zvládnout, znovu vstát a zase ožít?
Na to odpověď není, jsem to, co si musíš plně prožít.
Oháníš se bezradně, jak v boji proti roji otravné havěti,
Já však přišel proto, abych navždy zůstal ve tvé paměti.
Přišel jsem abys věděl, že to co se právě stalo,
pro tebe znamenalo mnohem víc, než jenom málo.
Jako každé jiné utrpení též přináším ti poučení,
Až pochopíš můj dar, nastane situace otočení.
Pak zvedneš hlavu a uvidíš duhu, možná i dvojitou,
vnímáš ten pocit, sladší než na pláži popíjet mojito.
Cítíš tu lehkost, zjišťuješ, že má přítomnost se vytrácí,
Motorová pila už je pryč, tvůj vnitřní les nikdo nekácí.
Vzduch co dýcháš, stává se stále lehčím,
a ta duha na nebi, každým dnem je hezčí.
Tvůj obličej milý, krásný úsměv zase zdobí,
jsem Mistr Tíha – ten co pomáhá tím, že zlobí.